Čím víc plusů zůstane, tím dřív se mé přání vyplní.

Mínusem je vše, co nám stáhne svaly - strachem se schoulíme, odporem se zamračíme a pod.

Plusem je vše co nám vykouzlí úsměv nebo příjemný pocit.

Tak si mohu přivolat nejen dárek, ale i zdraví, peníze, přítele - prostě cokoli si vymyslím.

Co je člověk schopen vytvořit ve své mysli, to dříve nebo později vytvoří prakticky. Vše čeho je lidská mysl schopna, je možné stvořit. Je to vždy síla myšlenky, která je skutečnou tvůrčí silou.

Je Bůh ? Kde je ?

Nejdřív zase trochu teorie. Tentokrát je to definice, kterou sestavili kvantoví fyzici.

“Existuje sjednocené pole energií, naprosto vyvážené, samo se sebou stojící ve střídavém vztahu. Pole čisté inteligence, které samo ze sebe zrozuje všechny síly a veškerou materii univerza, to znamená veškerou hmotu vesmíru a tím tvoří základ veškerého bytí.”

Abych to zjednodušila - v tom co jsme si nazačátku říkali o atomu a energii zaměním slovo energie slovem Bůh. A z toho mi vyplyne že Bůh není staroušek na obláčku, ale je všechno - i kámen, i kytka, i zvíře, i člověk. Je to také vzduch, který dýcháme, i Slunce které svítí na naši Zem atd.

Rozdíl mezi kamenem a člověkem je ve stupni uvědomení si své existence. Kámen má velmi pomalé vibrace - kmitání energie mezi atomy. Rostlina má vibrace vyšší - už probíhá látková výměna. Rostlina odebírá ze země živiny a využívá je ke svému růstu, jako odpad metabolismu produkuje kyslík - nevědomě mění prostor. Zvíře kmitá ještě rychleji - nestačí mu minerální živiny, potřebuje už bohatší potravu a tak pojídá rostliny případně jiná zvířata. Člověk je zvíře, které si uvědomuje. Potřebuje bohatou stravu jako zvíře, ale už si dokáže vybírat - jeho rozdíl vibrace je ve vědomí. Uvědomuje si sama sebe v prostoru a zkouší prostor nebo sebe měnit. Rychlost vibrace vědomí dokáže vytvořit představu. Za představou následuje uvedení do reálu. Člověk tvoří a mění prostor podle své svobodné vůle.

Každá bytost projde celým cyklem vývoje od plynné substance rozptýlené ve vesmíru, přes hmotu kamene a dál až k vědomí člověka a ani tam nekončí a pokračuje v uvědomování si sama sebe jako energetické bytosti a dál a dál....

Zákon karmy

Každý čin se vrátí k tomu, kdo jej vykonal. Podle zákona karmy se každý čin vrací k místu svého vzniku. Škola života tak působí automaticky. Člověk zkušenosti sbírá pomocí chyb, které dělá. Tak se jeho vědomí učí, aby rozumělo příčině a následku v souvislosti s vlastními činy a skutky. Když spácháte čin a potom si uvědomíte, že jste někomu ublížili, ať už patří do rostlinné, živočišné nebo lidské říše, uvědomíte si, že váš čin byl špatný a z hloubky svého srdce si přejete, aby jste ho už nikdy neudělali, potom bylo dosaženo účelu poučení. Už nikdy tento čin nebudete opakovat.

Když způsobím bolest, potká mne bolest. Když způsobím radost, potká mne radost. Čím víc rozumím této zákonitosti, tím rychleji se mi vrátí následek - čím méně mu rozumím, tím delší čas je mi dán, abych si důsledky uvědomil. Tak se karma může přenášet do dalších životů, když nejsme schopni poruzumět tomu co jsme způsobili a co se mi vrací. Pokud tomu rozumíme, jsme schopni v průběhu jednoho života svoji karmu očistit a odejít ze světa bez zátěže.

Všechno co uděláme je karmický čin. Jsou to takové plusy a mínusy, které se navzájem ruší a do další inkarnace si neseme jen to, co jsme v té současné nedokázali vyrušit - nepochopili jsme co a proč se stalo právě mně.

Reinkarnace je způsob, jak dosáhnou pochopení zákona karmy, jak se vyvíjet k vyššímu vědomí. Že reinkarnace existuje jsem si ověřila v regresích vlastních a lidí, které jsem regresemi prováděla.

Zákon svobodné vůle

Nejdůležitější zákon, který znám je “respektuj svobodnou vůli druhých bytostí”.

Máte svobodnou vůli. I já ji mám. Máme určité možnosti člověka nebo skupinu lidí vést. Za předpokladu, že jsou ochotni nechat se vést a řídit.

Mohu vědět jak druhému člověku pomoci od bolesti, ale pokud si on mou pomoc nepřeje, nemohu mu pomáhat. Porušila bych tím jeho svobodnou vůli - skrze bolest může dojít pochopení a postoupit ve vývoji. Moje nechtěná “pomoc” by mu vlastně ublížila.

Pokud mi někdo vnucuje svoji pomoc kterou nechci, mohu se bránit - je to mé právo na svobodnou vůli. Je na mne jakým způsobem se budu bránit - vytvořím si novou karmickou zátěž, nebo dokáži najít způsob který mne nezatíží? Svobodná vůle se projevuje výběrem.

Meditace

Meditace je stav mysli. Zná ho každý, jen většinou neví, že je v meditaci. Každý se někdy zahleděl nna mraky a zachvíli přestal na cokoliv myslet. To je stav meditace. Sedíte na poradě a šéf povídá a povídá a vy koukáte, možná si něco čáráte a nevnímáte - i to je stav meditace. I mládež na diskotéce medituje - dunivá hudba vytěsnění všechny myšlenky a zbyde jen rytmus. Pak je tu tzv. klidná meditace - vsedě nebo v leže. Tak nám ji představují cvičitelé jógy a podobných učení. Meditace je stav mysli, kdy se snažíme nemyslet. Znamená to, že jen vnímáme vlastními pocity co se děje a když nás něco napadne tak o tom nepřemýšlíme dál, ale znova jen vnímáme své pocity (např. teplo slunečních paprsků). Je to báječný způsob odpočinku. Je to ale zároveň také prostor pro lidi, kteří ví jak tento stav zneužít. V meditaci totiž uvolníte prostor svého mozku jakýmkoliv vjemům. Mohou se v něm objevit informace z našeho podvědomí, které nám pomohou vyřešit nějaký náš problém, ale mohou se do něj dostat i příkazy, které nás mohou manipulovat. Proto je důležité rozmyslet si, zda půju do hromadné meditace někde na přednášce, nebo vyhlášené někde na internetu. Tam totiž mohou zapracovat lidé, kteří nám mohou dát do podvědomí příkazy a manipulovat námi. Např. se může stát, že jste nikdy neměli rádi kolu. Po takové meditaci můžete mít neodolatelnou chuť na kolu. Jistě by se dalo najít spousta příkladů, jak se dá taková hromadná meditace zneužít. A ke zneužití docházelo a dochází stále. Proto lektor, který meditaci vede, má každého naučit ochranu proti takovému zneužití.

Léčení a peníze

Je etické brát za léčení peníze?

Proč ne? Nejdřív si musíme uvědomit, co peníze představují. Dřív existoval směnný obchod. Pekař upekl chleba a dal ho ševci za to, že mu spravil boty. Problém nastal, když švec pořeboval něco, za co nešlo zaplatit tím co sám udělal. A proto byly vynalezeny peníze. Peníze jsou zhmotnělá energie práce. Místo chleba dává pekař peníze a švec si za ně koupí košili.

Schopnost léčit je dar. To je stále ještě rozšířený názor, přesto že já jsem přesvědčena, že tuto schopnost má každý člověk. To teď ale rozvádět nechci. Připusťme, že schopnost léčit je dar. Ale k předání tohoto daru je potřeba energie. Během té doby, co léčím bych mohla něco vyrábět a za to dostat peníze. Ty peníze potřebuji, abych za ně nakoupila jídlo pro sebe a své děti. Je to stejné, jako když pekař musí mísit těsto a topit v peci než upeče chleba. Buď budu dávat svoji energii do léčení, nebo do práce za kterou je etické peníze vzít. Ale peníze jsou přece zhmotnělá energie. Jaký je tedy rozdíl mezi energií vloženou do léčení a energií kterou dám do pečení chleba? Je zavádějící snažit se aplikovat nějakou etickou zásadu na energii vyjádřenou v penězích.

Schopnost léčit je prý dar

To je stejné jako když řeknete - schopnost dýchat je dar.

Obojí je přirozená funkce. Dítě ve chvíli zrození je odděleno od matky jako zdroje všeho co potřebuje a tedy i kyslíku. Od té chvíle přirozeně dýchá. Novorozené dítě umí také plavat - je to pro něj přirozená schopnost. Když ji nepoužívá zapomene ji a později se to musí znovu učit. Stejné je to s léčením. Jako novorozené dítě jsme ve spojení s energií vesmíru - jsme tedy schopni i léčit. Protože nás naše okolí nutí používat jiné schopnosti a tyto jsou zanedbávány, postupně je zapomeneme. Pokud se dostaneme do společnosti, která se zaobírá energií vesmíru, k tomuto spojení se vracíme. Je to o to těžší o co jsme starší a naše výchova byla směřována jen do materiálních hodnot. Musíme se učit pracovat s energií, jako se musíme učit plavat. Je to přirozená schopnost, se kterou se rodí každý člověk - jen na ni důsledkem výchovy zapomímáme.

Nevěřte ničemu, co si nemůžete ověřit

Ověřit si můžeme cokoliv. Není nutné si na vše sáhnout. Pro materialisty je to nejpřesvědčivější, i já jsem radši, když si na důkaz mohu sáhnout. Ale na duši si sáhnout nemohu a tak používám jiné metody. Práce s kyvadlem je rozšířená technika - té však nevěří ten kdo ji neovládá.

Nezpochybnitelný je podle mých poznatků kineziologický test. Potřebujete k němu druhou osobu. Tato osoba upaží ruku v pravém úhlu k tělu a vy testujete sílu protitlaku tak, že tlačíte na kloub zápěstí. Zapamutujete si sílu protitlaku. Pak položíte otázku. Ptáte se ( doporučuji ptát se vduchu ) otázkou, na kterou je možné jednoznačně odpovědět ano nebo ne. Opět tlačíte na zápěstí. Pokud je odpověď ano, je síla stejná - pokud je ne, paže nezadržitelně klesá. U siláka jsou tyto rozdíly velmi zřetelné, u slabších osob je důležité porovnání zkušebního tlaku a tlaku jako odpověďi. Princip spočívá v energii. Když se ptám vysílám energii otázky do vesmíru a z vesmíru mi přijde odpověď také formou energie. Z energie je celé naše tělo, tedy i svaly. A tyto svaly mi zprostředkují odpověď tak, jak jí jsem schopna porozumět - pozitivní = silný / negativní = slabý.

Každou odpověď si testuji několikrát. Použiji různé lidi ke kineziologickému testu, použiji kyvadlo (pokud ho ovládám), ptám se dalších lidí kteří umí testovat. Pokud se odpovědi různí, položila jsem otázku špatně - není možné jednoduše odpovědět ano/ne, nebo se ptám na to co mi nepřísluší. Např. mi nepřísluší se ptát, zda soused chodí za slečnou ze samoobsluhy. Také mi neodpoví na věci, které ještě nejsou dané, jsou někde v budoucnosti. Slečna, která ještě nemá známost chce vědět zda se jí narodí chlapec. To ještě není dané, protože ještě není daný partner atd. Pokud stejnou otázku položí těhotná maminka, tak to dané je - děťátko už existuje.

Pro informace z budoucnosti existují techniky věštění. Zajděte např. za kartářkou.

Aura a čakry

Aura je energetické pole, které obklopuje tělo člověka a chrání ho před energiemi z okolí. Vytváříme si ho sami působením čaker. Čakra je slovo ze sanskrtu a znamená kolo. Když si představíme na obrázku atom jako nejmenší čast hmoty, vypadá také jako kolo. Každá buňka a každý pór našeho těla jednoduše namalované, vypadají jako kolo. Takových malých čaker máme v těle tisíce, hlavní čakry - ty které soustřeďují energii celých oblastí těla - máme sedm. Jsou v ose páteře. Tato kola sají energii do našeho těla a pak ji vydávají do jeho nejbližšího okolí. Když je z nějakého důvodu čakra stažená, je v oblasti kterou zásobuje energií problém. Cítíme napětí, bolest a po nějaké době vnikne nemoc. Tok energie v auře směřuje od země nahoru. Vypadá jako dvě vejce, která jsou propojena v místě naší páteře. Pole aury můžeme změřit pomocí přístrojů nebo vyfotografovat na Kirilianovu fotografii.

Energie není nikdy v klidu, stále vibruje. Vibrace mohou někteří lidé vidět jako barvu aury. Podle této barvy mohou zjistit nemoc, nebo na jaké hodnoty se ve svém životě člověk zaměřuje - zda je víc duchovní nebo ho zajímá spíš majetek.

To, zda je naše aura plná a hladká je ukazatelem našeho zdraví. Když jsme ve stresu, máme strach nebo jsme nemocní, naše vibrace jsou nízké a aura je jak splasklý balonek, “pomačkaná” a může mít trhlinky. Těmito trhlinkami energie od nás uniká a jsme slabí. Tento úkaz využívají bojová umění. Útočník pohybem ruky dolů trhá povrch aury a oslabuje tak protivníka a zároveň uhlazuje povrch svojí aury směrem nahoru, aby zahladil to co protivník poškodil na jeho auře. Vypadá to jako tanec - tanec života a smrti.

Princip je podobný jako když hladíte kočku po srsti - její kožíšek je krásný hladký (drží energii) a kočička je spokojená. Když ji budete hladit proti srsti, bude její kožíšek ošklivě roztřepený ( energie uniká ) a kočička se bude cítit špatně.

Tvoření myšlenkou

Myšlenka je energie, která má za úkol tvořit. Tvořit můžeme auto. Nejdřív si ho musíme představit. Pak vymyslíme detaily. Dál musíme nakreslit plán. A nakonec podle plánu vyrobíme auto ze spousty součástek, tak jak jsme si ho vymysleli. Tím se myšlenka uskuteční ve hmotě. Tak tvoří myšlenka. Tvořit můžeme i nehmotné “věci”. To, že jsme je stvořili poznáme podle jejich účinku. Jako příklad jsme si uvedli přání “dostanu dárek”.

Tvořit mohu např. ochranu. Často by se nám ochrana hodila. V povídání o meditaci jsme si řelkli, že jsou lidé, kteří mohou meditujícímu vložit mentální program. Také jsme si řekli, že ten kdo meditaci vede, by měl svou skupinu ochránit. Nejlepší je naučit je, aby se chránili sami. Proti útoku myšlenkou se můžeme chránit zase jen myšlenkou. Taková ochrana působí jako štít. Svou aurou vytvořím energetický štít, který ke mně propustí jen to co je pro mne dobré a to co, by mi uškodilo, se od něj odrazí a vrátí se k tomu, kdo to vyslal. Jediná podmínka, aby taková ochrana účinkovala je, nevysílat negativní energii. Pak by se štít stáhl a přestal by chránit. Negací je i strach - cokoliv co způsobuje stažení svalů zároveň stáhne i energii která nás chrání. Proto je potřeba udržovat si dobrou pohodu a spokojenost, co nejčastěji se radovat třeba jen z maličkostí. Pokud si uvědomím, že jsem svoji ochranu zbořila jakoukoliv negativní myšlenkou, mohu ji opět okamžitě vytvořit znovu.

Duchovní bytosti

Kdo jsou duchovní bytosti a kde se berou? Řekli jsme si, že vše - tedy i člověk - je energie. Různě vibrující energie. Čím vyšší vibrace tím složitější organismus. Člověk jako nejsložitější ogranismus má energii vědomí. Je vlastně složenou bytostí z těla jako hmoty a vědomí jako energie, která tu hmotu řídí.

Uděláme si jednoduchý test : máte na sobě olečení.

Položím vám otázku - čí je to oblečení?

Každý koho znám odpoví - moje!

Další otázka - čí je ta ruka co s ní píšete?

Odpovíte - moje!

Otázka - kdo mi odpovídá?

Odpovíte - já!

Kdo je ten Já když to není ani oblečení, ale ani ta ruka?

Tělo je totéž co oblečení pro bytost, která je uvniř, která to tělo řídí, která hýbe tou rukou. Protože všechno je energie, je logické, že to je bytost energetická. Bytost, která má tak vysoké vibrace, že už má vědomí. V našem světě tvořeném vibracemi hmoty se energetická bytost může projevit jedině skrz hmotu - lidským tělem. Jiné než liské tělo nesnese vysoké vibrace energie, která má vědomí. Proto se říká, že člověk je duch a tělo. Vpodstatě jsou to složené dvě rozdílné energie. Jedna bez druhé v našem světě není schopna existovat.

Tělo ale podléhá fyzikálním zákonům hmoty. Organismus stárne a časem je tak opotřebován, že přestává fungovat a promění se na nefungující hmotu. To se ale netýká energetické bytosti. Energie existuje stále. Ve chvíli, kdy tělo přestane fungovat - člověk zemře, zůstává energetická bytost bez prostředku, který jí umožňuje existovat v našem hmotném světě. V tu chvíli by měla odejít do světa čistě energetického tzv. světelným tunelem. Problém je v tom, že se tato bytost stále ještě neorientuje. Sama sebe vnímá jako živou a pokud nemá informace o tom, že je duch a tělo = je to materialisticky smýšlející člověk, nechápe změnu. Průchod - onen tunel - se za nějaký čas uzavře. pokud do té doby bytost neprošla, zůstane zde bez možnosti vlastního projevu. Zůstane také bez možnosti získat energii, aby si udržela vibrace. A máme v našem světě ducha.

Takový duch potřebuje získat energii. Nezbývá mu nic jiného, než ji brát tam kde je - nejčastěji od živých lidí. Člověk si energii doplňuje jídlem, přes pokožku sluníčkem nebo sprchou apod. A protože má kolem sebe auru - svůj energetický obal, který stále doplňuje energiíí z čaker, duch si bere z aury takto zpracovanou energii od něj. Stejně jako zvíře nedokáže přijímat enrgii z minerálů a musí jíst rostliny, které už minerály zpracovaly na energii pro zvíře dostupnou.

Že se na vás přiživuje duch poznáte podle toho, že jste unaveni bez zjevného důvodu. Takový duch se může pokoušet ovlivnit vaše myšlení tak, jak by se líbilo jemu. Pak říkáte nebo děláte věci o kterých si později řeknete - to jsem nebyl já, tohle přeci nedělám - tohle jsem říkat nechtěl.

Časem i takový duch pozná, že mu v našem světě není dobře a chce odejít. Problém je, že pro každou bytost se světelný tunel otevře jen jednou. Pak mu musí někdo pomoci. Buď se “sveze” s někým komu se tunel otevře - proto jsou takových duchů plné nemocnice, nebo mu ho otevře ten, kdo to umí. Učí se to žáci některých duchovních učení.

Tyto stránky byly obměněny 10/12/06.